ZE ŽIVOTA NAŠICH SESTŘIČEK.
Určitě jako většina z vás mám vždy velikou radost, když se dočtu o tom, jak díky
transplantaci "přišel na svět" člověk. Je to jistě umocněné tím, že s tímto zrodem mám vlastní zkušenost. Je to prostě zázrak.
Mezi další zázraky na světě počítám i narození nového človíčka. A to každého. Avšak
jako člověk s city a emocemi, mám radost mnohem větší, stane-li se tato nádherná událost v okolí mých přátel. Mé nové srdíčko zaplesalo radostí,když jsem si přečetl tuto SMS, kterou si (bez dovolení) dovolím zde napsat.
14.7.2008 SE NÁM NARODIL CÍSAŘSKÝM ŘEZEM MAREČEK. 49cm, 3350g. UŽ JSME DOMA A OBA DVA V POŘÁDKU. VAŠE "SESTŘIČKA" ZUZKA.
No uznejte sami, není to nádherná zpráva?
Trošičku na vysvětlenou. Sestřička Zuza, byla sestřičkou na starém Ikemu na B5.
Sloužila na odd.B. Byla to sestřička, jejíž jméno se nepamatuji, snad ho ani nevím, protože jí nikdo jinak neoslovil než-li Zuzanko,Zuzko,Zuzo. Její husté havraní vlasy kontrastovaly s modrobílou sesterskou uniformou, melodický a uklidňující hlas, dával nevlídným nemocničním chodbám uplně jiný rozměr. Laskavý pohled dokázal dát sílu i těm velmi pesimistickým pacientům. Obdivoval jsem ji a její kolegyně, jak dokázaly při té fyzicky a psychicky náročné práci, najít sílu na to, aby nás svým úsměvem a povzbuzujícím slovem znovu "nasměrovaly" do nálady, a my (pacienti) měli znova chuť a odhodlání prát se s nepřízní osudu. Práce sester je opravdu nedoceněná.
Velmi často plní úlohu psychoterapeuta a pomáhají dávat psychiku pacienta dohromady. V tomto směru má jejich úloha v životě pacienta nenahraditelné místo.
Jsem přesvědčen,že za tuto práci nejsou sestřičky v žádném případě doceněny
a velice mě mrzí, že kompetentní osoby neberou tento fakt vůbec v potaz.
Někdy je totiž laskavé slovo tím spolumedikamentem, který pacientovi zachrání život.
ZUZKA. Ta hodná sestřička. Její obětavost byla až neuvěřitelná. Byl-li například pacient z béčka po transplantaci dán na odd. A , našla si chvilku, a to třeba i ve volném čase když odcházela ze služby domů, a za takzv. béčkovým pacientem zašla. Věděla moc dobře, že změna prostředí a okolí přecitlivělému čerstvě transplantovanému
nedělá dobře, ba dokonce jeho psychickému stavu škodí. Bohu-žel (pro zdravotnictví a Ikem) "naše" Zuzanka krátce po přestěhování do Nového
Ikemu odešla a kromě občasných SMS jsme o ní neměli zprávy. Množné číslo vyjadřuje tu skutečnost, že mými svědky o pravdivosti výše uvedených řádek jsou mí
kamarádi mušketýři Z.Jirousek a V.Razak a jistě spousty dalších co Zuzu znaly.
Samozřejmě, že na Ikemu byla a je spousta podobně hodných sestřiček. Nemohu
teď raději žádnou jmenovat, protože bych nerad urazil tu, na jejíž jméno bych si nevzpomněl.
Zuzku jsem uvedl jako příklad, díky té nádherné události, a to narození Marečka.
Určitě bych za nějaký čas napsal článek o práci sestřiček, protože vím zcela určitě, že si chválu zaslouží a když je neohodnotí vedení finančně, což je v dnešní době více než nutné, tak alespoň slova díků a chvály mohou být chabou odměnou za jejich obětavou práci.
Zuzanko, zcela určitě i za ostatní mušketýry Ti a Marečkovi a celé Tvojí rodině
přeji jen to nejlepší a nejhezčí v životě. Hodně štěstí a díků.
Milan&Miloslav Trégl.
|
|
Články