Jednoho dne umře inženýr, který žil celeý svůj život v míru a pokoji u rýsovacího prkna. Jde rovnou do nebe, jako všichni  inženýři, ale už u brány ho čeká 
nepříjemné  překvapení. Svatý Petr  ho odmítá pustit dovnitř. Je PLNO! Ale já jsem Inženýr, já musím do  nebe. Je mi lito, ale je PLNO! Ale... Už žádné 
'ale' a jdi to zkusit do  pekla, prohlásí nesmlouvavě svatý Petr. Inženýr se tedy sebere a jde do  pekla. Tam na něj divně koukají, posílají ho od čerta k ďáblu až tedy u toho Ďábla nakonec opravdu skončí. Ten si ho přeměřuje a nakonec povídá: Mno, jistý sou dvě věci:Zaprvé tady nemáš co dělat. Sem Inženýři  nechoděj. Ale zadruhé, když už jsi tu,tak pro nás uděláš pár věcí a budeš smít líp než v nebi.Jak se rozhodlo,tak se udělalo a Inženýr se pustil do
práce. Opravil klimatizaci, zavedl automatické kotle, jezdící schody, výtahy, plynové hořáky a podobné kejkle. Ďábel svou část úmluvy také plní a vše jde přímo nádherně, věčnost ubíhá, až tu najednou přijede Bůh na inspekci. A jen co vleze dovnitř tak jen zírá. Nejde mu to na  rozum a tak si nechá předvolat  Ďábla. Ten mu vysvětluje situaci kolem  pekelné průmyslové revoluce a Bůh ho přeruší: Cože? Inženýr v pekle?  Rozzlobí se. To nejde, toho nám  musíte okamžitě vrátit!!! Naléhá Bůh. Ale Ďábel se jen usmívá a odmítá. Bůh kontruje: Takže vy ho nedáte?  Dobře, budeme se o něj soudit! A Ďábel se rozchechtá: Tak to sem fakt > MÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓC zvědavej, kde vezmete  právníky...